1. Pravidla pro hodnocení žáků

 Pravidla pro hodnocení jsou zpracována na základě vyhlášky MŠMT č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání ve znění pozdějších změn (vyhláška 256/2012 Sb.)

 

Obecné zásady:

-         při hodnocení, průběžné i celkové klasifikaci učitel uplatňuje přiměřenou náročnost a pedagogický takt vůči žákovi

-         při celkové klasifikaci přihlíží učitel k věkovým zvláštnostem žáků, k tomu, že žák mohl v průběhu klasifikačního období zakolísat v učebních výkonech pro určitou indispozici

-         na konci klasifikačního období se hodnotí kvalita práce a učební výsledky, jichž žák dosáhl za celé klasifikační období – přihlíží se k systematičnosti v práci žáka, stupeň prospěchu se neurčuje na základě průměru z klasifikace za příslušné období

-         v předmětu, ve kterém vyučuje více učitelů, určí výsledný stupeň za klasifikační období příslušní učitelé po vzájemné dohodě

 

2. Stupně hodnocení a klasifikace

2. 1 Prospěch

Při použití klasifikace se výsledky vzdělávání žáka v jednotlivých povinných a nepovinných předmětech stanovených školním vzdělávacím programem hodnotí na vysvědčení stupni prospěchu:

1 -výborný

2 – chvalitebný

3 -dobrý

4 -dostatečný

5 -nedostatečný

Pozn.: Známky číslicemi se používají v 1. -5. třídě.

 U žáka s vývojovou poruchou učení rozhodne ředitel školy o použití slovního hodnocení na základě žádosti zákonného zástupce žáka. Přechází-li žák na jinou školu, může být slovní hodnocení převedeno na klasifikaci na základě žádosti zákonného zástupce či školy. Pro účely přijímacího řízení se vždy použijí klasifikační stupně.

 

2. 2 Chování žáka

Chování žáka ve škole a na akcích pořádaných školou se v případě použití klasifikace hodnotí na vysvědčení stupni:

1 -velmi dobré

2 -uspokojivé

3 -neuspokojivé

Pozn.: Známky číslicemi se používají v 1. -5. třídě.

Klasifikaci chování žáků navrhuje třídní učitel po projednání s učiteli, kteří ve třídě vyučují, a s ostatními učiteli a rozhoduje o ní ředitel školy po projednání v pedagogické radě.

Kritériem pro klasifikaci chování je dodržování pravidel školního řádu.

Postihování chování žáka mimo školu: Rodiče je třeba vést k tomu, aby plně odpovídali za své děti v oblasti výchovné. Škola hodnotí a klasifikuje žáky především za jejich chování ve škole a na školních akcích. Ve vážných případech přihlédne třídní učitel i k chování mimo školu, zvláště jedná-li se o případy, jejichž projednávání se škola přímo účastní.

Výchovná opatření k posílení kázně

V průběhu školního roku může třídní učitel udělit žákovi napomenutí a důtku třídního učitele. Po projednání pedagogickou radou může ředitel udělit důtku ředitele školy.

Napomenutí třídního učitele (1 bod)

Méně závažné a ojedinělé přestupky proti školnímu řádu (zapomínání, pozdní příchody, nepřezouvání …)

Důtka třídního učitele (2 body)

Závažnější přestupek proti školnímu řádu (neomluvená absence, pozdní omlouvání absence, vulgární vyjadřování, drobné poškození do cca 200 Kč…)

Opakované drobné přestupky ( pracovní nekázeň, pozdní příchody, vulgární vyjadřování …)

Důtka ředitele školy (3 body)

Závažný přestupek až trestný čin (krádeže, větší majetková škoda, agresivní chování ke spolužákům i pracovníkům…). Opakované závažnější přestupky (neomluvená absence, častá pracovní nekázeň, kouření v prostorách školy…).

Mezi pozitivní výchovná opatření patří pochvaly, které navrhuje k projednání pedagogické radě třídní učitel, ředitel školy, zástupce obce či jiná fyzická osoba.

Pochvala třídního učitele (-1 bod) – za mimořádnou činnost v rámci třídního kolektivu

Pochvala ředitele školy (-3 body) – za mimořádnou činnost v rámci školy, či za činy přesahující rámec školy

 

Klasifikace chování na základě bodů

1-3 body                                             -  chování velmi dobré

4-6 bodů+ředitelská důtka                - chování uspokojivé (po projednání pedagogickou radou)

7 a více bodů+ředitelská důtka         - chování neuspokojivé (po projednání pedagogickou radou)

 

2. 3 Celkový prospěch

Celkové hodnocení žáka se na vysvědčení vyjadřuje stupni:

a)   prospěl (a) s vyznamenáním

b)   prospěl (a)

c)   neprospěl (a)

d)   nehodnocen (a)

Žák je hodnocen stupněm

a) prospěl(a) s vyznamenáním, není-li v žádném z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu horším než 2 ‑ chvalitebný, průměr stupňů prospěchu ze všech povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem není vyšší než 1,5 a jeho chování je hodnoceno stupněm velmi dobré; v případě použití slovního hodnocení nebo kombinace slovního hodnocení a klasifikace postupuje škola podle pravidel hodnocení žáků podle bodu 2. 1. .

b) prospěl (a), není-li v žádném z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu 5 - nedostatečný nebo odpovídajícím slovním hodnocením,

c)  neprospěl (a), je-li v některém z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu 5 - nedostatečný nebo odpovídajícím slovním hodnocením.

d)  nehodnocen (a), není-li možné žáka hodnotit z některého z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem na konci prvního pololetí.

(1) Do vyššího ročníku postoupí žák, který na konci druhého pololetí prospěl ze všech povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem s výjimkou předmětů výchovného zaměření a předmětů, z nichž byl uvolněn. Do vyššího ročníku postoupí i žák prvního stupně základní školy, který již v rámci prvního stupně opakoval ročník, a žák druhého stupně základní školy, který již v rámci druhého stupně opakoval ročník, a to bez ohledu na prospěch tohoto žáka.

(2) Nelze-li žáka hodnotit na konci prvního pololetí, určí ředitel školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení za první pololetí bylo provedeno nejpozději do dvou měsíců po skončení prvního pololetí. Není-li možné hodnotit ani v náhradním termínu, žák se za první pololetí nehodnotí. Na vysvedčení se uvádí slovo „nehodnocen (a)“.

(3) Nelze-li žáka hodnotit na konci druhého pololetí, určí ředitel školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení za druhé pololetí bylo provedeno nejpozději do konce září následujícího školního roku. V období měsíce září do doby hodnocení navštěvuje žák nejbližší vyšší ročník, popřípadě znovu devátý ročník. Na vysvedčení se uvádí slovo „nehodnocen (a)“.

(4) Má-li zákonný zástupce žáka pochybnosti o správnosti hodnocení na konci prvního nebo druhého pololetí, může do 3 pracovních dnů ode dne, kdy se o hodnocení prokazatelně dozvěděl, nejpozději však do 3 pracovních dnů od vydání vysvědčení, požádat ředitele školy o komisionální přezkoušení žáka; je-li vyučujícím žáka v daném předmětu ředitel školy, může zástupce žáka požádat o přezkoušení krajský úřad. Komisionální přezkoušení se koná nejpozději do 14 dnů od doručení žádosti nebo v termínu dohodnutém se zákonným zástupcem žáka.

(5) Žák, který plní povinnou školní docházku, opakuje ročník, pokud na konci druhého pololetí neprospěl nebo nemohl být hodnocen. To neplatí o žákovi, který na daném stupni základní školy již jednou ročník opakoval; tomuto žákovi může ředitel školy na žádost jeho zákonného zástupce povolit opakování ročníku pouze z vážných zdravotních důvodů.

(6) Ředitel školy může žákovi, který splnil povinnou školní docházku a na konci druhého pololetí neprospěl nebo nemohl být hodnocen, povolit na žádost jeho zákonného zástupce opakování ročníku po posouzení jeho dosavadních studijních výsledků a důvodů uvedených v žádosti.

Při hodnocení žáků, kteří nejsou státními občany České republiky a plní v České republice povinnou školní docházku, se dosažená úroveň znalosti českého jazyka považuje za závažnou souvislost, která ovlivňuje výkon žáka. Při hodnocení těchto žáků ze vzdělávacího obsahu vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura určeného se na konci tří po sobě jdoucích pololetí po zahájení docházky do školy v České republice vždy považuje dosažená úroveň znalosti českého jazyka za závažnou souvislost, která ovlivňuje výkon žáka.

 

2. 4 Opravné zkoušky

(1) Žáci devátých ročníků a žáci, kteří na daném stupni základní školy dosud neopakovali ročník a na konci druhého pololetí neprospěli nejvýše ze dvou povinných předmětů s výjimkou předmětů výchovného zaměření, konají opravné zkoušky.

(2) Opravné zkoušky se konají nejpozději do konce příslušného školního roku v termínu stanoveném ředitelem školy. Žák může v jednom dni skládat pouze jednu opravnou zkoušku. Opravné zkoušky jsou komisionální.

(3) Žák, který nevykoná opravnou zkoušku úspěšně nebo se k jejímu konání nedostaví, neprospěl. Ze závažných důvodů může ředitel školy žákovi stanovit náhradní termín opravné zkoušky nejpozději do 15. září následujícího školního roku. Do té doby je žák zařazen do nejbližšího vyššího ročníku, popřípadě znovu do devátého ročníku.

(4) V odůvodněných případech může krajský úřad rozhodnout o konání opravné zkoušky

a komisionálního přezkoušení podle na jiné základní škole. Zkoušky se na žádost krajského úřadu účastní školní inspektor.

2. 5 Komisionální přezkoušení

 -     Komisi pro komisionální přezkoušení jmenuje ředitel školy; v případě, že je vyučujícím daného předmětu ředitel školy, jmenuje komisi krajský úřad

 -     Komise je tříčlenná a tvoří ji:

 -     předseda, kterým je ředitel školy, popřípadě jím pověřený učitel, nebo v případě, že vyučujícím daného předmětu je ředitel školy, krajským úřadem jmenovaný jiný pedagogický pracovník školy,

 -     zkoušející učitel, jímž je vyučující daného předmětu ve třídě, v níž je žák zařazen, popřípadě jiný vyučující daného předmětu,

 -     přísedící, kterým je jiný vyučující daného předmětu nebo předmětu stejné vzdělávací oblasti stanovené Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání.

 -     Výsledek přezkoušení již nelze napadnout novou žádostí o přezkoušení. Výsledek přezkoušení stanoví komise hlasováním. Výsledek přezkoušení se vyjádří slovním hodnocením podle § 15 odst. 2 nebo stupněm prospěchu podle § 15 odst. 3. Ředitel školy sdělí výsledek přezkoušení prokazatelným způsobem žákovi a zákonnému zástupci žáka. V případě změny hodnocení na konci prvního nebo druhého pololetí se žákovi vydá nové vysvědčení.

 -     O přezkoušení se pořizuje protokol, který se stává součástí dokumentace školy

 -     Žák může v jednom dni vykonat přezkoušení pouze z jednoho předmětu. Není-li možné žáka ze závažných důvodů ve stanoveném termínu přezkoušet, stanoví orgán jmenující komisi náhradní termín přezkoušení.

 -     Konkrétní obsah a rozsah přezkoušení stanoví ředitel školy v souladu se školním vzdělávacím programem.

 -     Vykonáním přezkoušení není dotčena možnost vykonat opravnou zkoušku.

 

2. 6 Získávání podkladů pro hodnocení a klasifikaci

  a) Podklady pro hodnocení a klasifikaci výchovně vzdělávacích výsledků a chování žáka získává učitel zejména těmito 

    metodami, formami a prostředky:

§     soustavným diagnostickým pozorováním žáka

§     soustavným sledováním výkonů žáka a jeho připravenosti na vyučování

§     různými druhy zkoušek (písemné, ústní, grafické, praktické, pohybové)

§     kontrolními písemnými pracemi

§     analýzou výsledků činnosti žáka

§     konzultacemi s ostatními učiteli a podle potřeby i s pracovníky pedagogicko-             psychologických poraden

§     rozhovory se žákem a zákonnými zástupci žáka

  b) Žák musí být z předmětu vyzkoušen alespoň dvakrát za každé pololetí, z toho nejméně jednou ústně. 

  c) Učitel oznamuje žákovi výsledek každé klasifikace a poukazuje na klady a nedostatky hodnocených projevů a výkonů.   

    Při ústním zkoušení oznámí učitel žákovi výsledek hodnocení okamžitě. Výsledky hodnocení písemných zkoušek oznámí žákovi nejpozději do 14 dnů.

  d) Kontrolní písemné práce koordinuje učitel tak, aby nedocházelo ke kumulaci.

  e) Učitel je povinen vést soustavnou evidenci o každé klasifikaci žáka.

 3. Klasifikace žáka

·       Žáci se klasifikují ve všech vyučovacích předmětech uvedených v učebním plánu příslušného ročníku.

·       Klasifikační stupeň určí učitel, který vyučuje příslušný předmět.

·       Při určování stupně prospěchu v jednotlivých předmětech na konci klasifikačního období se hodnotí kvalita práce a učební výsledky, jichž žák dosáhl za celé klasifikační období. Stupeň prospěchu se neurčuje na základě průměru z klasifikace za příslušné období.

·       O stavu klasifikace ve třídě informuje třídní učitel na pedagogické radě.

·       Případy výrazného zhoršení prospěchu (o dva stupně a více) sděluje učitel prokazatelným způsobem rodičům.

·       Nedostatky v chování žáků a případy zaostávání v učení se projednají na pedagogických radách. Návrhy na udělení výchovných opatření, popř. návrhy na pochvaly projednají třídní učitelé předem s ostatními vyučujícími.

·       Udělená výchovná opatření, popř. snížený stupeň z chování, zapíší třídní učitelé po projednání pedagogickou radou se zdůvodněním do katalogových listů. Rovněž zapíší udělení pochvaly.

·       Písemné podklady pro klasifikaci žáka jsou po dobu školního roku k předložení u jednotlivých vyučujících.

 

4. Zásady a pravidla sebehodnocení

Pro objektivní sebehodnocení žáků a školy jsou využívány v 9. ročníku testy v předmětech ČJ, M a obecné studijní předpoklady. Jako další nástroj škola využívá celoplošné generální zkoušky ověřování výsledků žáků 5. a 9. ročníku z ČJ, M a AJ.

Na 1. i 2. stupni je používána metoda ústního sebehodnocení v prostředí kolektivu třídy. Vhodným prostředkem je možnost nezávazného testování s využitím výukových programů se zpětnou vazbou.

 

5. Hodnocení a klasifikace žáků s vývojovou poruchou učení

5. 1 Zjišťování vědomostí a dovedností žáka

• Pro zjišťování úrovně žákovských vědomostí a dovedností volí učitel takové formy a druhy zkoušení, které odpovídají schopnostem žáka a na něž nemá porucha negativní vliv. Kontrolní diktáty píší tito žáci po předchozí přípravě. Pokud učitel posuzuje výkon, který žák provádí v daném časovém limitu, hodnotí část žákem zvládnutou.

• Učitel klade důraz na ten druh projevu, ve kterém má žák předpoklady podávat lepší výkon. Při klasifikaci nevychází z prostého počtu chyb, ale z počtu jevů, které žák zvládl. Může se stát, že žák určitou dovednost zvládne, ale při zkoušce selhává. 

 5. 2 Hodnocení a klasifikace

• Klasifikace jako jedna z forem hodnocení na kvantifikující stupeň umožňuje snadnější srovnání výkonů. Vyžaduje se, aby i klasifikace byla provázena hodnocením, tj. vyjádřením pozitivních stránek výkonu, objasněním podstaty neúspěchu, návodem, jak mezery a nedostatky překonávat, jak dále prohlubovat úspěšnost, apod.

• Žáci mohou být se souhlasem rodičů hodnoceni slovně ve všech předmětech, do nichž se porucha promítá. Jakmile žák překoná nejvýraznější obtíže, je vhodné postupně přecházet k běžné klasifikaci.

• Při klasifikaci známkou učitel vezme v úvahu specifickou poruchu žáka a může hodnotit mírnější známkou (o jeden i o několik stupňů).

• Při uplatňování všech těchto možností je třeba postupovat velmi individuálně, s využitím všech dostupných informací, zejména informací z odborných vyšetření, podpořit žákovy možnosti být úspěšný.

 

6. Klasifikace ve vyučovacích předmětech

6. 1 Klasifikace ve vyučovacích předmětech s převahou teoretického zaměření

Stupeň 1 (výborný)

   Žák ovládá požadované poznatky, fakta, pojmy, definice, zákonitosti uceleně, přesně a plně chápe vztahy mezi nimi. Pohotově vykonává požadované intelektuální a praktické činnosti. Samostatně a tvořivě uplatňuje osvojené poznatky a dovednosti při řešení teoretických a praktických úkolů, při výkladu a hodnocení jevů i zákonitostí. Myslí logicky správně, zřetelně se u něj projevuje samostatnost a tvořivost. Jeho ústní a písemný projev je správný, přesný, výstižný. Grafický projev je přesný a estetický. Výsledky jeho činnosti jsou kvalitní. Je schopen samostatně studovat vhodné texty. Maximální chybovost dle náročnosti je 5-10%.

Stupeň 2 (chvalitebný)

   Žák ovládá požadované poznatky, fakta, pojmy, definice a zákonitosti v podstatě uceleně, přesně a úplně. Pohotově vykonává požadované intelektuální a praktické činnosti, Samostatně a produktivně nebo podle menších podnětů učitele uplatňuje osvojené poznatky a dovednosti při řešení teoretických a praktických úkolů, při výkladu a hodnocení jevů a zákonitostí. Myslí správně, v jeho myšlení se projevuje logika a tvořivost. Ústní a písemný projev mívá menší nedostatky ve správnosti, přesnosti a výstižnosti. Kvalita výsledků činnosti je zpravidla bez podstatných nedostatků. Grafický projev je estetický, bez větších nepřesností. Je schopen samostatně nebo s menší pomocí studovat vhodné texty .

 

Stupeň 3 (dobrý)

   Žák má v ucelenosti, přesnosti a úplnosti osvojení požadovaných poznatků, faktů, pojmů, definic

a zákonitostí nepodstatné mezery. Při vykonávání požadovaných intelektuálních a praktických činností projevuje nedostatky. Podstatnější nedostatky a chyby dovede za pomoci učitele korigovat. Uplatňuje poznatky a provádí hodnocení jevů podle podnětů učitele. Jeho myšlení je vcelku správné, ale málo tvořivé, v jeho logice se vyskytují chyby. V ústním a písemném projevu má nedostatky ve správnosti a výstižnosti. V kvalitě výsledků jeho činnosti se projevují častější nedostatky, grafický projev je méně estetický a má menší nedostatky . Je schopen samostatně studovat dle návodu učitele.

 

Stupeň 4 (dostatečný)

   Žák má v ucelenosti, přesnosti a úplnosti osvojení požadovaných poznatků závažné mezery. Při provádění požadovaných intelektuálních a praktických činností je málo pohotový a má větší nedostatky. V uplatňování osvojených poznatků a dovedností při řešení teoretických a praktických úkolů se vyskytují závažné chyby. Při využívání poznatků pro výklad a hodnocení jevů je nesamostatný. V logice myšlení se vyskytují závažné chyby, myšlení není tvořivé. Jeho ústní a písemný projev má vážné nedostatky ve správnosti, přesnosti a výstižnosti. V kvalitě výsledků jeho činnosti a v grafickém projevu se projevují nedostatky, grafický projev je málo estetický. Závažné chyby dovede žák s pomocí učitele opravit. Při samostatném studiu má velké těžkosti.

 

Stupeň 5 (nedostatečný)

   Žák si požadované poznatky neosvojil uceleně, přesně a úplně, má v nich závažné a značné mezery. Jeho dovednost vykonávat požadované intelektuální a praktické činnosti má velmi podstatné nedostatky. V uplatňování osvojených vědomostí a dovedností při řešení teoretických a praktických úkolů se vyskytují velmi závažné chyby. Při výkladu a hodnocení jevů a zákonitostí nedovede své vědomosti uplatnit ani s podněty učitele. Neprojevuje samostatnost v myšlení, vyskytují se u něho časté logické nedostatky. V ústním a písemném projevu má závažné nedostatky ve správnosti, přesnosti a výstižnosti. Kvalita výsledků jeho činnosti a grafický projev mají vážné nedostatky a chyby nedovede opravit ani

s pomocí učitele. Chybovost podle typu zkoušení přesahuje 60%(testy)-80%(samostatná tvůrčí činnost).

Podmínkou pro udělení stupně 5 je nezájem žáka o zlepšení a odstranění nedostatků.

 

6. 2. Klasifikace ve vyučovacích předmětech s převahou výchovného působení

Stupeň 1 (výborný)

Žák je v činnostech velmi aktivní. Pracuje tvořivě, samostatně, plně využívá své osobní předpoklady a velmi úspěšně je rozvíjí. Jeho projev je esteticky působivý, originální, procítěný, přesný. Osvojené vědomostí, dovednosti a návyky aplikuje tvořivě.

 

Stupeň 2 (chvalitebný)

Žák je v činnostech aktivní, převážně samostatný, využívá své osobní předpoklady, které úspěšně rozvíjí. Jeho projev je esteticky působivý, originální a má jen menší nedostatky . Žák tvořivě aplikuje osvojené vědomosti, dovednosti a návyky. Má zájem o umění, estetiku, tělesnou zdatnost.

 

Stupeň 3 (dobrý)

Žák je v činnostech méně aktivní, tvořivý, samostatný a pohotový. Nevyužívá dostatečně své schopnosti v individuálním a kolektivním projevu. Jeho projev je málo působivý I dopouští se v něm chyb. Jeho vědomosti a dovednosti mají četnější mezery a při jejich aplikaci potřebuje pomoc učitele. Nemá aktivní zájem o umění, estetiku a tělesnou kulturu.

Stupeň 4 (dostatečný)

Žák je v činnostech málo aktivní i tvořivý. Rozvoj jeho schopností a jeho projev jsou málo uspokojivé. Úkoly řeší s častými chybami. Vědomosti a dovednosti aplikuje jen se značnou pomocí učitele. Projevuje velmi malý zájem a snahu.

 

Stupeň 5 (nedostatečný)

Žák je v činnostech pasivní. Rozvoj jeho schopností je neuspokojivý. Jeho projev je většinou chybný a nemá estetickou hodnotu. Minimální osvojené vědomosti a dovednosti nedovede aplikovat. Neprojevuje zájem o práci.

Podmínkou pro udělení stupně 5 je nezájem žáka o zlepšení a odstranění nedostatků.

 

6. 3      Slovní hodnocení

Prospěch žáka základní školy v jednotlivých předmětech a jeho chování mohou být hodnoceny formou širšího slovního hodnocení. Širší slovní hodnocení se píše na zvláštní tiskopis vysvědčení. Žák se prostřednictvím učitelova hodnocení postupně učí, jaké jsou meze a perspektivy jeho výkonu, sféry jeho úspěchů a úspěšného uplatnění. Vyučující vytváří vhodné prostředí a příležitosti, aby žák mohl poučeně a objektivně hodnotit sebe a svoji práci. Oba názory jsou průběžně konfrontovány. Učitel a žák na konci klasifikačního období společně hodnotí průběh výkonů žáka tak, aby se shodli na výsledné známce. Autonomní hodnocení se nesmí stát prostředkem nátlaku na učitele. Cílem je ideální shoda obou hodnocení tak, aby byla pro žáka motivační do dalšího období.

 

Výběr znaků může mít tuto podobu:

Intelekt

obecné rozumové schopnosti (inteligence); speciální schopnosti (např. matematicko - logické, jazykové aj. ); organizační schopnosti ; bystrost; plánovitost; předvídanost; formy myšlení

Fantazie

bohatost fantazijních představ; tvůrčí fantazie; rekonstrukční fantazie; umělecká fantazie

Vyjadřovací schopnosti

řeč: vytříbená, stručná, bohatá, výrazná, spisovná, jasná, výstižná

Paměť

rychlost vštípení látky; délka zapamatování; rychlost vybavování; kvalita obsahu zapamatované látky; objektivní nebo subjektivní typ (zkresluje skutečnost)

Pozornost

vytrvalost pozornosti; délka a hloubka pozornosti

City

soucitnost s druhými; citový vztah ke zvířatům a věcem; hloubka, rychlost a trvalost citů; estetické, intelektuální a etické city

Temperament

vzrušivost; živost; rychlost reakcí

Povahové ladění

optimistické - pesimistické

Zájmy a ideály

bohatost zájmů; kvalita zájmů; zájmy o matematiku, literaturu, hudbu, výtvarná umění, herectví, přírodu aj. ; trvalost zájmů

Vztah k učení a k práci

pečlivost; zájem o učení; zájem o manuální práci; zájem o duševní práci; spolupracuje se školou; životní cíl a zaměření

Vztah k učitelům a představeným

uznává autoritu učitele a školy; přímost; úslužnost; ochota; uctivost; nebojácnost; poslušnost

Vztah k lidem a ke spolužákům

společenskost; ochota pomoci; slušnost ve vystupování; něžnost; poddajnost; ústupnost-neústupnost; altruismus; důvěřivost; soucitnost; ohleduplnost; spravedlivost; neagresivní chování;

Extroverze-introverze

společenskost-uzavřenost; rád-nerad se stýká s druhými; uzavřenost - otevřenost

Společenské způsoby a vystupování

 zdvořilost; jemnost; takt; družnost; milé vystupování; ochota; úslužnost; osvojené návyky chování

Zevnějšek

čistotnost; upravenost; vkusnost; skromnost - extrémnost zevnějšku

Volní vlastnosti

vytrvalost; cílevědomost; snaživost (píle); neústupnost při překonávání překážek; smysl pro povinnost; zodpovědnost; plnění povinností; dochvilnost

Samostatnost

úkoly řeší samostatně; samostatnost v řešení životních situací (obstará nákup, zajistí vzkazy apod. )

Smysl pro pořádek

pořádnost; úklid vlastních věcí; pečlivost v uspořádání školních pomůcek, sešitů a knih

Ctižádost

zvýšená-snížená; přiměřená (zdravá)

Sebehodnocení

sebekritičnost; přeceňuje se - podceňuje se

Nebojácnost

není trémistou; dovede oponovat názorům, s nimiž nesouhlasí; statečnost

Dominace-submisivita

chce řídit druhé; chce organizovat; panovačnost; neústupnost-ústupnost; kompromisnost; tolerantnost; chce být veden

Mravní vlastnosti

upřímnost; pravdomluvnost; otevřenost; smysl pro pravdu; smysl pro nestrannost; altruismus (již uvedeno); dobré chování; zodpovědnost (již uvedeno); čestnost; zásadovost; ukázněnost; hrdost; svědomí

Sociální aktivita

iniciativnost; společenské akce; průbojnost; zapojení do diskusí; hlásí se často při vyučování; navrhuje nové věci

Motorika

pohybová obratnost celková; jemná koordinace pohybů prstů a rukou (zručnost); má rád ruční práce

Poznámka

U některých znaků nelze určit, zdali jde o znak kladný nebo záporný z etického hlediska (viz např. temperament). U některých nelze určit ani jejich opak, neboť se jich užívá jen v pejorativním smyslu (viz jazykové zvláštnosti). Seznam lze chápat také z různých pohledů. Jde jen o výběr těch znaků, které se nejčastěji uvádějí ve školních hodnoceních.

 

Autoevaluace školy

 

Autoevaluace – vnitřní hodnocení školy napomáhá ke zkvalitnění a zefektivnění vzdělávání a výchovy ve škole. 

1. Oblasti autoevaluace

l  materiální, technické, ekonomické, hygienické a další podmínky ke vzdělávání

 průběh vzdělávání

1.     školní klima a vzájemné vztahy s rodiči a místní komunitou

2.     výsledky vzdělávání

3.     řízení školy, kvalita personální práce, kvalita dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků

4.     soulad realizovaného školního vzdělávacího programu s rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání

 

 

2. Cíle a kritéria autoevaluace

      Cílem autoevaluace školy je zjistit aktuální informace o stavu školy a tím získat podklady pro plánování a realizaci dalšího rozvoje školy.

Kritéria autoevaluace jsou stanovována pro jednotlivé dílčí cíle, které si škola stanovuje na každý školní rok (jsou stanoveny v rámcovém plánu práce pro každý školní rok).

 

3. Nástroje autoevaluace

   3. 1 rozbor dokumentace školy

   3. 2  rozhovory s učiteli, rodiči

   3. 3  dotazníky pro rodiče, žáky a učitele

   3. 4  srovnávací prověrky, dovednostní testy

   3. 5  hospitace

 

 

4. Časové rozvržení autoevaluačních činností

l  hospitační činnost (v průběhu celého škol. roku)

l  sebehodnocení práce učitelů a hodnocení ředitelem školy za minulý školní rok (začátek škol. roku)

l  dovednostní testy žáků – Scio, Kalibro, Kvalita školy apod. (podzim, jaro)

l  srovnávací prověrky (průběžně celý školní rok)

l  celoplošná generální zkouška 5. a 9. ročníků z ČJ, M a AJ

l  dotazníky na klima školy (dle potřeby)

Průběžně: rozhovory s učiteli a žáky, výstupy z jednání školské rady.