Počátky školství v Bělotíně

V Děkanské matrice z roku 1672 se vedle škol v Hranicích a Drahouších připomíná vesnická škola v Bělotíně. Jednotřídní škola prý zde existovala od roku 1661. Určitě před rokem 1695 měl Bělotín učitele, kantora - rektora, který doprovázel faráře i do filiálních obcí na mše svaté. Tuto školu navštěvovaly děti z Bělotína, Lučic, Polomi a Nejdku - učilo se zde německy. Od roku 1773 je zřízena v Nejdku pobočka školy v Bělotíně s českým vyučovacím jazykem. Z toho vyplývá, že historie školství v Bělotíně patří mezi nejdelší v regionu a dá se měřit jen s městskými školami v Hranicích.

Nejstarší školní budova byla ze dřeva a stála ve školní zahradě blízko kostelních vrat. V roce 1817 byla zbořena a na jejím místě byla postavena škola nová, která neměla dlouhého trvání. Nová budova otevřená v roce 1836 byla již dvojtřídní a byla postavena na místě dnešní školy. Pro velký počet žáků byla v roce 1836 rozšířena na trojtřídní. Situace vyžadovala novou budovu. Obec se obrátila na farní úřad se žádostí o odprodej farní zeleninové zahrady, která hraničila se starou školou. Žádosti bylo vyhověno, začalo se stavět a 4.12.1892 byla nová škola vysvěcena a slouží do dnešních dnů.

Roku 1739 byl v Bělotíně obstarán pro školu školní prapor. Jeho podoba není známa. Na novém praporu z roku 1825 byl císařský orel, knížecí erb a obrazy Ježíše Krista, sv. Matěje a sv. Karla Boromejského. Roku 1793 byly zavedeny knihy cti a hanby. Mnozí občané odkazovali finanční částky škole do tzv. premiového fondu. Z části těchto peněz bylo zakoupeno 6 stříbrných školních premií na stuhách. Dvě za pilnou docházku, dvě za píli v učení a dvě za dobré mravy. Byly přidělovány vždy při kanonické vizitaci. Tři měsíce byly veřejně noseny, po vrácení byly uloženy v zasklené skříňce. Svéráznou a konfliktní postavou byl učitel Schenk. Vedle častých sporů s farou přenesl konflikty i do školy. Zahradil vstup do školy, který vedl školní zahradou, takže katecheta děti musely chodit okolo, přes hřbitov. Také zamkl záchody určené pro 1. třídu v přízemí a ze záchodů v 1. patře zřídil holubník, takže školní dítka v zimě 1854 - 1855 musela konat svou potřebu na poli za školní zahradou. Muselo zakročit hejtmanství. Chodník byl uvolněn a záchody vráceny svému účelu. Proto Schenk žaloval na faráře, ale bylo mu dokázáno obtěžování úřadů a dostal důtku. Schenkovi byla také odňata správa a účtování premiového fondu. Používal přitom v psaní - nenáležité a vybočující vyjadřování - takže dostal i pokutu.
 

Počátek 20.století do konce 2.světové války

Prvním učitelem a zatímním správcem byl na vlastní žádost jmenován Karel Schmitzer - definitivní učitel z Jezernice. V sobotu 22.10.1921 se konal zápis, ke kterému přišlo 8 dětí.

24.10.1921 začalo vyučování. Pro malý počet dětí bylo upuštěno od slavnostního zahájení. Již před Vánocemi se konala první besídka, na kterou byli pozváni rodiče všech dětí. Děti byly poděleny pečivem a věcnými dary - boty, punčochy, čepice, látky na kabát a kalhoty, které poskytla Národní Jednota v Hranicích. Počet žáků v české škole neustále rostl. Nejvíce jich bylo ve školním roce 1935-36, celkem 22. Ve škole byl kladen velký důraz na vlasteneckou výchovnu. Pořádaly se besídky, dětská divadelní vystoupení, výlety nejen do okolí, ale i do vzdálenějších míst, např. do Prahy. Větší vystoupení a divadelní představení se konala v čekárně ČSD na nádraží v Polomi, protože němečtí hostinští nechtěli Čechům zapůjčit vhodné prostory.

I když třída byla jen jedna, pociťoval se nedostatek místa. Svobodní učitele vystřídali ženatí, kteří potřebovali byt, proto Češi usilovali o vybudování nové školy. Velkou iniciativu zde vyvinul nový učitel Josef Kučírek, který přichází do Bělotína v roce na vlastní žádost. Ministerstvem školství byla přislíbena finanční podpora a začalo se s výběrem staveniště. Těsně před zakoupením místa Ministerstvo od slibu ustoupilo. Pozemek pro stavbu školy nabídl pan Ohnutek a brzy nato mu vyhořela stodola ů příčiny zůstaly neobjasněny.

Inspektor menšinových škol navrhl spolu s ústředím Národní jednoty, aby odbor Národní Jednoty postavil svým nákladem dům, ve kterém by byla umístěna škola a byty pro české rodiny. Stavba byla rozpočtena na 120 - 130 tisíc korun. Pět bytů, spolková místnost pro schůze, přednášky, divadla, zábavy. Z jednoho bytu byla škola. Dům byl postaven na pozemku pana Ohnůtka u nádraží. Účinné pomáhaly okolní obce, zvláště Střítež a Olšovec. 24.5.1931 byl položen základní kámen za velké účasti významných činitelů veřejného života z celého okolí. Již 4.10.1931 se žáci přestěhovali do nové budovy. 1. prosince byla zahájena vyvařovací akce. Manželka správce školy paní Kačírková vařila polévky pro děti, které přes poledne ve škole zůstávaly. Bylo jich asi 7.6.2.1932 byl v místnostech školy uspořádán první český ples, který měl vysokou úroveň. Potěšila účast hostů z Polomi, Hranic a ze Stříteže. Změnilo se i chování hostinských , kteří nyní nabízeli své místnosti pro podobné akce a tak další ples se konal již v hostinci p. Kleibera.

Od 1.9.1936 je škola přidělena do obvodu nově zřízeného inspektorátu státních škol národních Novém Jičíně. Na škole jsou odebírány české dětské časopisy, pracuje zde organizace dorostu Červeného kříže. Vedle náboženství římskokatolického je zavedeno vyučování náboženství Československé církve. Dobře je využívána žákovská knihovna, která má 130 svazků. V roce 1936 byly poprvé slaveny narozeniny prezidenta Masaryka společně s Němci. České i německé děti přednesly básně, hlavní částí bylo vystoupení pěveckého sboru Jurik z Hranic. V roce 1938 vyučování v české škole nebylo zahájeno. Řada dělnických rodin se odstěhoval, zemědělci děti do školy neposlali.
 

Škola po 2.světové válce

Bělotín byl osvobozen 7.5.1945. Začátkem června se vrátil bývalý správce české školy Josef Kučírek, který ihned vzal pod svou ochranu budovu německé školy. Ve škole byl velký nepořádek. Osm měsíců používala budovu německá branná moc, Todtova organizace, uprchlíci a nakonec ruští vojáci. Zárubně vyly vylámány, okna vytlučena, elektrické zařízení poroucháno, ve zdech bylo plno hřebíků. Nebyl nalezen ani jeden klíč od dveří, stolů, skříní. Lavice s jiným nábytkem byly naházeny do stodoly. Učební pomůcky, knihy a obrazy byly v tělocvičně na zemi rozbité a roztrhané. Na úklid byli přiděleni Němci. Učební pomůcky ochotně pomáhal třídit bývalý německý řídící učitel J. Schramm, dobrý člověk, který přes okupaci zachoval mapy ČSR a mnohé české historické obrazy.

Za 14 dní byla škola vyklizena, vyčištěna, učebny vymalovány, ve dvou třídách položena nová podlaha. Již 2.7. byly české děti shromážděny a s 36 žáky bylo zahájeno vyučování. Byly to děti, které v posledním roce války chodily do školy jen sporadicky. Po několika dnech školu zabrala Rudá armáda pro ubytování vojska, které se vracelo do Ruska. Škola musel a být znovu čištěna, takže pravidelné vyučování začalo až v září. Školní rok 1945-46 začal 3. září se 120 žáky. Slavnostní otevření školy bylo 10.9.1945. Slavnost zorganizoval Svaz české mládeže. Průvod šel od kunčického rozcestí. Po slavnostních projevech byla do zdi školy zasazena pamětní deska s nápisem:" J.A. Komenský: Uč se, synu, moudrým býti."

Učitelský sbor byl v tomto roce postaven před nelehký úkol. Do Bělotína přišly děti z různých škol, se značnými mezerami. Mnohé vinou válečných událostí chodily do školy nepravidelně. Ze 135 žáků bylo 50 procent repetentů. Chyběly učebnice, školní pomůcky, některé děti za špatného počasí neměly v čem jít do školy. Ale učebního cíle bylo dosaženo a škola si získávala respekt.

V dalším roce byla uvedena do provozu tělocvična, kupuje se promítací přístroj. V roce 1948 nastává platnost nového školního zákona. Ruší se název obecná škola a nahrazuje se názvem národní škola.

V roce 1951 se otevírá střední škola. Začaly do ní chodit i děti z Nejdku, Lučic a Kunčic. Obě školy spolu dobře spolupracují, otevírá se školní jídelna. Neustále se něco opravuje a vylepšuje, ale dětí přibývá a škola nestačí.

V roce 1960 je schválena Jednotná školní soustava, ale školní budovu nikdo nenafoukne a dětí je stále více. Učí se v sokolských šatnách, nad hospodou, v suterénu starého MNV.

1.3.1983 se začíná s přístavbou školního pavilonu vedle staré budovy. Celá stavba byla vedena v akci "Z". 2.11. 1984 byla přístavba školy dokončena. Hodnota díla činila 8 399 000 Kč. Občany bylo odpracováno 50 365 hodin, z toho 24 908 hodin zdarma. V dalších letech bylo upraveno prostranství před školou, celý areál byl oplocen, byl vysázen školní sad.
 

Co se dělo po roce 1989

Větší akcí byla rekonstrukce školní jídelny, která byla dokončena v roce 1992. Počáteční nadšení z nové budovy začalo zvolna opadávat. Objevily se první nedostatky. Po 10 letech do školy zatékalo, uletělo oplechování atiky, většina oken nešla otevírat. Největším problémem byl vysoký obsah formaldehydu uvolňovaného z orlenových stěn a stropů. Zde byla téměř trojnásobně překročena povolená norma.

Obec hledala cestu, jak z této situace. Šance se naskytla převodem 3 miliard Kč. Z fondu národního majetku na Ministerstvo školství, které vyhlásilo Program zkvalitnění technického stavu škol. Bylo ihned přikročeno k přípravě podkladů pro tuto akci. Po řadě úspěšných i neúspěšných jednání se podařilo získat 4 miliony. V březnu 1996 se začalo stavět.

Budova má dnes suterén a 3 nadzemní patra. Jsou zde všechny potřebné třídy a pracovny včetně hospodářského a hygienického zázemí. Pěkná a prostorná tělocvična se šatnou a sociálním zařízením je řešena tak, aby mohla být prostřednictvím únikového schodiště využívána i veřejností.